|
3. únor 2016 v 22.52 | rubrika: Povídky
Taková menší povídka, no spíš moje myšlenky, je to přesně to, co člověku běží hlavou předtím, než si chce ublížit (aspoň u mně ) ............. Jaké to je když si o vás vlastní kamarádi myslí, že jste nula, že nic neokážete, když vás každý pomlouvá za zády, a ani vy sami už si nedokážete nikdy věřit, vaše sebejistota je ta tam a nikdy se vám už nevrátí zpět. Je jedno, jak moc se snažíte, když se vám |
přečteno: 58x | přidat komentář
|
|
1. leden 2016 v 18.04 | rubrika: Povídky
Tenhle kraťučký příběh jsem musela sepsat hodně rychle na náš ekowork shop, kdy jsme měli název: Kam se ptáčku, kam schováš, no jenže myslím, že to každý známe, že nikdo ve třídě občas nic neudělá, no a protože já a kamarádka, která tam však ten den nebyla, tak všichni ví, že jak ona tak já dobře píšeme, no a zákonem schválnosti, sem tam byla jen já, no tak sem dostala úkol to sepsat, den předtím, |
přečteno: 46x | přidat komentář
|
|
1. leden 2016 v 01.02 | rubrika: Moje
Šťastný nový rok 2016. Sem strašně ráda, že ho můžu strávit s lidmi, které mám nadevše ráda, a totéž přeju i vám a ať se vám v tomhle roce podaří všechno, co byste chtěli, ať se vám splní všechny vaše sny a tužby :* no a hlavně pořádně užívejte, nikdo z nás neví, co se kdy a kde stane, takže každý den užívejte života jako by byl váš poslední :3 Taky chci moooc poděkovat lidem, kteří tu se mnou byli |
přečteno: 50x | komentáře (2)
|
|
21. listopad 2015 v 23.28 | rubrika: Moje
Jak se říká škola základ života... no v něčem určitě ano :D protože se ve volném čase věnuju ještě focení, tak jsem nafotila naši mimoškolní akci ČUČO, a z fotek pak vytvořila video. Přátelé jsou nejlepší. Chtěla bych se o něj s vámi podělit, protože některé fotografie opravdu stojí za to, taky bych tím chtěla lidem, kteří teprve do nové školy budou nastupovat chtěla ukázat, že přátele si člověk udělá |
přečteno: 67x | přidat komentář
|
|
21. listopad 2015 v 23.04 | rubrika: Moje
Můj první takový pokus o novinový článek :P .... Mnoho lidí v dnešní době si oblíbilo nový styl módy, a tím je tetování. Je to styl, kdy si člověk nechá pokreslit, pomalovat jakoukoliv část těla obrázky, symboly či nápisy, které však nejsou jen namalované, jak by se mnohým zdálo, tyhle "malůvky" vám totiž zůstanou už napořád (tedy pokud si je nechcete nechat později odstranit laserovou technikou, |
přečteno: 69x | přidat komentář
|
|
23. září 2015 v 21.55 | rubrika: Povídky
Bylo nebylo, tak přesně takhle začíná klasická pohádka, jenže naše Červená Karkulka není klasická pohádka z minulosti, tohle je pravý příběh 21.století, kde je naše celá společnost vyobrazena, tak jak si po právu zaslouží. A kde tedy náš příběh začíná? Tak tedy, naše malá Červená Karkulka, vlastním jménem Samantha Nicol Fancy, které však nikdo neřekl nijak než Sam, vyrůstala na první pohled ve šťastné |
přečteno: 87x | komentáře (2)
|
|
27. srpen 2015 v 15.24 | rubrika: Povídky
Zááávěr :P
Po měsíci
*Pohled můj:
Je tak báječné konečně vyjít ven z týhle tý nemocnice a nadechnout se čerstvého vzduchu a necítit žádnou dezinfekci. Konečně jsem měla pocit, jako by se mi vrátila duše a do žil se mi vlila nová naděje. Už je to skoro měsíc, co jsem ho neviděla a musím, říci, že se mi celkem ulevilo. Sakra! Úplně jsem zapomněla, že mám u nich ještě svoje věci, a že mi je nikdo |
přečteno: 54x | přidat komentář
|
|
27. srpen 2015 v 15.22 | rubrika: Povídky
* Pohled můj:
„Děvka, děvka, děvka, děvka, děvka…“prudce jsem se posadila na postel, při čemž mě oslnilo jasně bílé světlo. Co to sakra bylo za sen? Ne, počkat… ten úžasně dokonalý sex, to, že řekl, že jsem děvka, to jak jsem rozbila zrcadlo a kluci mi bušili na dveře a pak to umyvadlo a už jen tma… tak to nebyl žádný podělaný sen, to se doopravdy stalo. Až teď jsem si všimla, kde to vlastně jsem. |
přečteno: 40x | přidat komentář
|
|
27. srpen 2015 v 01.22 | rubrika: Povídky
*Pohled můj:
„Kluci klídek, je to jen hnusná, špinavá děvka, s tou bych to nikdy nemohl myslet vážně…“ tahle věta se mi zaryla pod kůži. To není pravda, tohle by mi neudělal, nic takového by neřekl, přece mě miluje, vždyť to říkal. Ne to nemůže být pravda, prostě nemůže. Ale řekl to, před klukama, takže to musel myslet vážně. Bože jak já jsem blbá a já mu tak věřila. Okamžitě jsem pustila kliku |
přečteno: 38x | přidat komentář
|
|
26. srpen 2015 v 23.18 | rubrika: Povídky
*Pohled Harryho:
Stál jsem už nějakou tu chvíli před jejími dveřmi přemýšlel co dál, však najednou jsem z poza dveří uslyšel její tichý pláč a věděl jsem že musím vejít. Pořádně nabral dech, zaklepal a co nejpřívětivěji se zeptal: „Y/N můžu prosím dovnitř? Potřebuji si s tebou vážně promluvit a vysvětlit ti něco dost důležitého, prosím…“ Nastalo krátké ticho, které jsem očekával, pak už jen její |
přečteno: 45x | komentáře (1)
|